Může dětská knížka pomoci pochopit složitost migrace, klimatické změny nebo lidských práv? Podle Lenky Pánkové z organizace ARPOK, která své zkušenosti sdílela na nedávném mezinárodním semináři ve Varšavě, je literatura jedním z nejbezpečnějších a nejúčinnějších nástrojů, jak s dětmi mluvit o světě, ve kterém žijeme.
Vzdělávání o globálních souvislostech se často potýká s obavou, zda nejsou témata pro žáky příliš abstraktní nebo tíživá. Lenka Pánková však v rozhovoru po workshopu ukazuje, že klíčem je správně zvolený příběh.
Proč bychom měli sahat právě po beletrii, když máme k dispozici fakta a statistiky? Podle Lenky je odpověď v emocích.
„Dětská literatura umožňuje vstoupit do světa složitých témat bezpečným a srozumitelným způsobem,“ vysvětluje Lenka Pánková. „Příběhy a ilustrace nám pomáhají vcítit se do situací jiných lidí, porozumět různým životním zkušenostem a reflektovat je ve vlastním světě. Díky příběhu se abstraktní témata stávají konkrétními a uchopitelnými.“
Právě ono propojení „hlavy a srdce“ považuje za největší přínos: „Příběh propojuje emoce a přemýšlení. Děti nejen získávají informace, ale přirozeně uvažují v souvislostech, hledají významy a sdílejí své pohledy. Zároveň je příběh motivuje k vlastní aktivitě – například k domýšlení děje nebo hledání různých řešení.“
Během workshopu ve Varšavě se Lenka zaměřila na téma migrace, které v dětech (i dospělých) často vzbuzuje silné emoce. Jako základní kámen využila oceňovanou knihu Cesta od Francescy Sanny.
„Pracovali jsme s ilustracemi a sdíleli první dojmy. Následně účastníci skládali vlastní verzi příběhu, pracovali s emocemi postav a teprve na závěr jsme knihu společně četli,“ popisuje proces Lenka. Závěrečnou reflexi nabídla aktivita „recept na bezpečný domov“. „Ta nás dovedla k hlubokému zamyšlení nad hodnotami, jako je bezpečí, rodina nebo vzájemná spolupráce,“ doplňuje.
Lenka při své práci využívá třífázový model učení E–U–R (evokace, uvědomění, reflexe). Pro nastartování diskuze doporučuje i práci s ilustracemi: „Pro nastartování přemýšlení jsem použila například metodu rybí kosti pro tvorbu otázek. Osvědčuje se mi kombinace práce s obrázky, společné tvorby příběhu a následného propojení s reálným životem.“
Jednou z největších výzev pro pedagogy je, jak vést diskuzi o citlivých tématech, aby nesklouzla k ideologii nebo strachu. Lenka zdůrazňuje potřebu bezpečného prostoru.
„Je vhodné začít otevřenými otázkami, naslouchat a vytvářet bezpečné prostředí pro sdílení. Účastníci by měli mít prostor vyjádřit své pocity a názory, aniž by cítili tlak ‚správné‘ odpovědi. Pomáhá opřít se o příběh nebo ilustrace – mluvíme o situacích postav, což usnadňuje následné sdílení vlastních zkušeností,“ radí učitelům.
Tímto způsobem se u žáků rozvíjejí klíčové kompetence pro 21. století. Žáci se učí formulovat vlastní názory a respektovat pohledy ostatních, což je základem pro život v demokratické společnosti.
Ačkoliv byl workshop zaměřen na dětskou literaturu, Lenka Pánková upozorňuje, že potenciál příběhů je neomezený věkem.
„Můžeme pracovat nejen s knihou pro děti, globální témata se dají najít i v literatuře pro mládež či v beletrii pro dospělé. Pak už pracujeme více s textem než s obrázky, ale i pomocí textu se dá vymýšlet hodně otázek a zamýšlet se nad tím, co text znamená a zda může být pravdivý,“ říká Lenka. Práce s textem navíc přirozeně podporuje čtenářskou gramotnost a dá se propojit s dějepisem, zeměpisem či občanskou výchovou.
Pro ty, kteří chtějí s globálním vzděláváním začít, má Lenka prosté doporučení:
„Začněte jednoduše – vyberte knihu, která vás oslovila, a připravte krátkou aktivitu, například práci s ilustrací nebo sdílení prvních dojmů. Postupně můžete přidávat další kroky podle toho, jak děti reagují. Důležité je, aby žáci měli prostor tvořit a reflektovat, a aby učitel sám byl otevřený diskuzi.“
Pokud hledáte hotové metodiky, ARPOK v rámci projektu Global Education Time vytvořil sady lekcí „Jak učit o…“, které obsahují konkrétní příběhy:
Všechny tyto materiály jsou dostupné na portálu.
Foto: Agata Kubis / Grupa Zagranica
